Příroda

Flora a fauna

Thušská přírodní krajina zahrnuje především lesní (smíšené a jehličnaté) a horské luční biotopy, subalpinské a alpinské louky. Oblast je charakteristická výrazným výškovým členěním ve výšce mezi cca 1300-3900 m. n. m. a zahrnuje příkré srázy a horské masívy zbrázděné hlubokými říčními údolími Thušské, Pirikitské a Chiské Alazani. Osídlení v Thušsku proměnilo krajinu na pastviny a v některých místech i pole. Pastevectví výrazně ovlivnilo tvorbu krajiny s výrazným kácením původních lesů a erozí půdy. Proces odlesnění a eroze půdy se paradoxně zastavil až od 50. let, kdy bylo obyvatelstvo usazeno v nížině a pastva ovcí se značně omezila. Po návratu obyvatel od 70. a 80. let 20. století opět vzrostla eroze půdy, která je v současnosti považována za jednu z nejvýznamnějších ekologických hrozeb.

Zdroj: Nakhutsrishvili, Giorgi: The Vegetation of Georgia (South Caucasus). Springer Verlag, Berlin-Heidelberg, 2013, s. 15.

Thušsko patří k regionům s výraznou biodiverzitou a patří mezi nejvýznamnější chráněná území celého Kavkazu. Thušská přírodní krajina zahrnuje především lesní (vesměs jehličnaté) a horské luční biotopy, subalpinské křoviny, subalpinské a alpinské louky. Oblast je charakteristická výrazným výškovým členěním ve výšce mezi cca 1300-3900 m. n. m. a zahrnuje příkré srázy a horské masívy zbrázděné hlubokými říčními údolími Thušské, Pirikitské a Chiské Alazani. Při cestě na průsmyk Abano ještě na kachetinské straně jsou typické především listnaté lesy, na některých místech (Chráněná krajinná oblast Babaneuri) se vzácnou Zelkovou habrolistou (Zelkova carpinifolia). Výše v Thušsku jsou lesy převážně jehličnaté s převahou borovic (zejména borovice Kochova – Pinus kochiana). V nejnižších částech lesa se místy vyskytují i lužní lesy s olšemi či vrbami (například v údolí Pirikitské Alazani mezi Omalem a Šenakem). Typický je v těchto oblastech židoviník (Myricaria bracteata). Osídlení v Thušsku dosud (na rozdíl od sousedních Chevsurska či Pšavska) formuje zemědělská produkce s převahou pastvin, v menší míře (například v dolním Omalu) i polí. Pastevectví výrazně ovlivnilo tvorbu krajiny kácením původních lesů a hlavně erozí půdy. Proces odlesnění a eroze půdy se zastavil až od 50. let, kdy bylo obyvatelstvo usazeno v nížině a pastva ovcí se značně omezila. Po návratu obyvatel od 70. a 80. let 20. století opět erozní procesy vzrostly a dnes tvoří jednu z nejvýznamnějších ekologických hrozeb regionu.

Ve flóře je výrazné zastoupení endemických druhů (až čtvrtina rostlin je endemických v rámci Gruzie či Kavkazu), jako např. růže thušská (Rosa tushetica). Bohaté jsou především rozkvetlé louky mezi červnem a září pod dolním Omalem či na průsmyku Ghele, které nejsou výrazně dotčeny zemědělskou činnosti. Mezi rostlinami dominují modré kosatce sibiřské (Iris sibirica) či jinde vzácný hadinec červený (Echium rusicum), početné jsou tu různé druhy orchidejí – vstavač štěničný (Orchis coriophora), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) a další. Ve druhé polovině léta rozkvétají hořce, zejména hořec křížatý (Gentiana cruciata). Ke vzácným rostlinám patří rovněž nápadná vysoká žlutě kvetoucí lilie kavkazská (Lilium Mmonadelphum). U jezera Oreti, ve vyšších polohách údolí Covata a na dalších místech na severních svazích (obvykle ve výšce 2400-3000 m) se lze setkat s velkolepými poli pěnišníků (Rhododendron caucasicum). Pro potřeby thušského čaje se obvykle sbírá máta dlouholistá (Mentha longifolia, gruz. pitna) či mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides, gruz. kondara).

V lesích převažují především borovice lesní (Pinus kochiana/Pinus sylvestris), které na některých místech tvoří původní pralesy. Na ně navazují smíšené lesy a ve vyšších polohách (obvykle 1700-2400 m) březové háje. Zde rostou tři dřeviny zapsané do Červené knihy Gruzie - bříza Raddova (Betula raddeana), jilm horský (Ulmus glabra) a jilm habrolistý (Ulmus minor).

K nejvýznamnějším představitelům fauny patří především divoké kozy bezoárové (Capra aegagrus, viz foto), které jsou nepsaným symbolem Národního parku Thušsko a lze je vzácně pozorovat z vyhlídkového místa v lokalitě Kue pod Omalem, avšak vzhledem k rostoucímu provozu na tomto místě jsou tato velmi plachá zvířata ke spatření pouze velmi vzácně (mají schopnost zaregistrovat pohyb i na několik kilometrů). Žijí většinou na strmých zalesněných svazích. K rozšířeným, byť rovněž vzácným živočichům patří kozorožec dagestánský (Capra cylindricornis), z velkých šelem pak medvěd hnědý (Ursus arctos), vlk (Canis lupus) či rys ostrovid (Lynx lynx). Tito predátoři se s ohledem na pytláky spíše před lidmi skrývají, pouze vzácně lze nalézt například medvědí stopy u řeky. Mezi vzácné ptáky patří tetřívek kavkazský (Tetrao mlokosiewiczi) a především velekur kavkazský (Tetraogallus caucasicus). Tento pták se projevuje charakteristickým tokáním, avšak je velmi vzácné jej zahlédnout. Dodnes je jeho ulovení, přestože je přísně chráněn, důkazem loveckých schopností. V zimě žije ve vysokých polohách do 3000 m (často spolu s kozorožci), zatímco na léto se přesouvá do nižších poloh v říčních údolích. Častěji lze nad thušskými údolími zahlédnout dravé ptáky, zejména orla skalního (Aquila chrysaetos), orlosupa bradatého (Gypaetus barbatus), supa bělohlavého (Gyps fulvus) či supa hnědého (Aegypius monachus), jejichž obětí se často stávají uhynulé či slabé ovce.

Ochrana přírody a ekologie

Ochrana přírody a krajiny je zajišťována s pomocí tří typů chráněných území – Národním parkem Thušsko (76 004 ha), Státní přírodní rezervací Thušsko (10 881 ha) a Chráněnou krajinnou oblastí Thušsko (31 517 ha). Správa celého systému všech tří typů území je však komplikována díky rozdílným zastřešujícím organizacím, kdy národní park a státní přírodní rezervace spadají pod Agenturu chráněných území (APA), součást ministerstva životního prostředí ve Tbilisi, zatímco chráněná krajinná oblast je spravována okresem Achmeta.

K největším ekologickým problémům patří zejména intenzivní pastva ovcí na řadě lokalit, spojená s rozsáhlou erozí horských svahů, a rychlý rozvoj cestovního ruchu. V letech 2008-2013 stoupl počet turistů ze dvou na 12 tisíc, což je považováno za hraniční pro trvalou udržitelnost života a v území (viz graf níže). Na tento rozvoj navazuje především výrazně zvýšený počet ubytovacích zařízení (celkem cca 50 penziónů k roku 2016), větší příliv aut, problematika vodních zdrojů a odpadové hospodářství. Je plánována regulace turistů, mj. i zavedením vstupného pro každého návštěvníka, které by mělo jít na rozvoj infrastruktury a ochranu přírody v Thušsku. Omezení aut je prozatím dáno stavem příjezdové cesty do Thušska, která reguluje počet zájemců o cestu do tohoto regionu. V roce 2016 však byla přislíbena výrazná investice do zkvalitnění cesty do Omala, což by mohlo vést k dalšímu neudržitelnému přílivu turistů.

Přestože se jedná o horskou oblast s množstvím vodních toků, na některých místech jsou zdroje vody na hraně své využitelnosti. Platí to především pro Horní a Dolní Omalo, které neleží přímo u zdroje vody. Ta se musí čerpat z okolních horských svahů a s ohledem na rostoucí cestovní ruch v Omalu se nedostatek vody již citelně projevuje. Přestože zde byla v letech 2012-2013 vytvořena základní kanalizační síť, její kapacita je s rostoucím množstvím návštěvníků i ubytovacích kapacit již nedostatečná. S růstem návštěvnosti si penziony a hotely pořizují pračky a další spotřebiče, které produkují značné množství odpadní vody.

Rostoucí počet návštěvníků se projevuje i v rostoucím množství odpadů, mezi nimiž jsou výrazné převažují plastové odpady (PET láhve, igelitové sáčky a jiná obalová technika) pocházející z penziónů a obchodů, prodávajících nápoje v plastech. Důsledkem rostoucího počtu návštěvníků (tuzemských i zahraničních) jsou tak skládky odpadků, které jsou házeny do sběrných jam za vesnicemi nebo dokonce do svahů nad řekami. Tyto odpady však značně kontaminují půdu a znečišťují horské prostředí, nehledě na trvanlivost řady odpadů (sklo, plasty). V roce 2017 byly zakoupeny první dva vozy na svoz odpadků, avšak nadále není zavedený systém jejich sběru ve vesnicích, včetně rozmístění kontejnerů či jiných nádob. Jedná se prakticky o jedinou (byť finančně velmi nákladnou) možnost svozu odpadů, neboť v regionu chybí prostor pro jejich likvidaci (skládky, spalování).

Zdroj: Akhmeta Municipality, Tusheti Protected Areas